Víla

Druhá tráva

1:JdGe po skosený trCávGě a jde tak, jak se to pCíšGe:
s větrem v zAmádech, s kytkou v hlDmavě,Am    E dAmůstojně a tDmiše,Am 
a z polí slGítají se ptCácGi a kDaždej z nich jí vGěřDí,
Cona se pak vrF#acCí a má v Grukou jejich CpeGří.
2:JGe to můj člověk s hlavou v kCřížGi, umírající v hCorkGu,
můj plakát na Amirefýži i má socha u New DmiYorkAmiu,
je to Cmůj voják beze jF#Cna, i tGen parník v ústíC NěGvy,
jCe to jediná má F#žeCna, jenže tGa, která toC nGeví.
*:Místo k nEmí však mířím nAměkamEm, kde je ten, co se tak vztAmeká,Em 
že ta hrF#ůza, kterou BčekF#ám, není Cta, která mě F#čekCá.
3:Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,
že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,
třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:30.087+00:00
Datum poslední změny :2017-07-16T16:19:58.379864+00:00
Výsledky hledání: